Vítejte
v historickém zámeckém parku ve Slavíkově
místě, které je němým svědkem historie, jejích obyvatel a bývalých majitelů. Park je součástí bývalého zámeckého a parkového areálu.
V roce 1831 získal panství ve Slavíkově baron Ernst von Eickstedt. Rodina von Eickstedt byla po generace spjata se Slavíkovem. V paměti místních se uchovala jako rodina vážená obyvateli. Na velkostatku pracovaly celé generace slavíkovských rodin a dochovaná svědectví hovoří o laskavosti a péči majitelů o své zaměstnance. Jedním ze známých příkladů je příběh, kdy se Eickstedtovi u příležitosti prvního svatého přijímání postarali o slavnostní oděv pro dítě svého koláře a oblékli ho „od hlavy až k patě“. Rodina von Eickstedt zůstala majitelem panství až do roku 1945.
Na území parku se nachází hřbitovní kaple – mauzoleum rodiny von Eickstedt, která je významným svědectvím o historii tohoto místa.
Při procházce parkem pamatujme, že kráčíme po stezkách historie.
NÁVŠTĚVNÍ ŘÁD PARKU
- RESPEKTUJTE HISTORII Respektujte památkový charakter parku a dochované historické prvky.
- RESPEKTUJTE PIETNÍ MÍSTO V blízkosti hřbitovní kaple zachovávejte klid, důstojnost
a úctu. - CHRÁŃTE PŘÍRODU Neničte stromy, keře, květiny ani jiné prvky parku.
- UDRŽUJTE ČISTOTU Neznečišťujte areál. Odpadky vyhazujte do nádob k tomu určených.
- NEKUŘTE Nekuřte cigarety, tabákové výrobky ani elektronické cigarety.
- NEPIJTE Nekonzumujte alkoholické nápoje.
- NEPOUŽÍVEJTE OTEVŘENÝ OHEŇ Nerozdělávejte ohniště, nepoužívejte grily ani otevřený oheň.
- POSTAREJTE SE O SVÉHO PSA Psa veďte na vodítku a po svém zvířeti neprodleně ukliďte.
- BEZPEČNOST Nevjíždějte motorovými vozidly. Řiďte se značením a dodržujte návštěvní řád.
- RESPEKTUJTE KLID Bez souhlasu správce areálu neorganizujte společenské akce, události, fotografování, nestavte stánky ani jiné konstrukce.
Zámek ve Slavíkově – srdce rezidence
OD MONUMENTÁLNÍHO SÍDLA K RUINĚ
Historie dvora ve Slavíkově sahá do 18. století. V tomto období byl jeho majitelem Jan Gottlob von Drechsler. Později panství přešlo do rukou bratří Friedricha a Karla von Ingersleben. V roce 1795 získal usedlost Adolf von Eichendorff – otec slavného básníka Josepha – za 106 000 tolarů. V roce 1831 se za částku 62 000 tolarů stal pánem na Slavíkově Ernst von Eickstedt. V letech 1856–1865 byl zámek přestavěn v eklektickém stylu s prvky neorenesance a klasicismu, což mu dodalo působivou, reprezentativní podobu. Velkolepá budova vynikala výjimečným rozsahem – byla navržena tak, aby pojala 100 komnat.
TAJEMSTVÍ 99 KOMNAT A DAŇOVÉ ZÁKONY
Se zámkem se pojila promyšlená strategie bývalých majitelů: oficiálně se uvádělo, že rezidence má pouze 99 komnat a jedna z nich záměrně zůstává nedokončená. To rozhodně nepramenilo z nedostatku financí, nýbrž z tehdejších zákonů – budovy se 100 a více místnostmi podléhaly výrazně vyšším daním a také povinnosti ubytovávat vojsko. Prohlášením 99 hotových sálů rod von Eickstedt účinně chránil své soukromí i majetek.
ZLATÁ LÉTA REZIDENCE
Slavíkovské sídlo bylo nejen centrem správy okolních panství, ale také živým střediskem kultury
a společenského života. Rezidence, navštěvovaná významnými hosty z celého Slezska, proslula vytříbenými recepcemi, sbírkami uměleckých děl a loveckými tradicemi předávanými z generace na generaci.
VÁLEČNÝ SOUMRAK A SOUČASNOST
Během bojů o oderský přechod na jaře 1945 byl zámek poškozen jen nepatrně. Skutečný konec slávy rezidence nastal po válce – v důsledku úmyslného plenění a bezmyšlenkového pustošení, s tichým souhlasem tehdejší lidové moci, se objekt postupně měnil v ruiny. Dnes je stavba v zajištěném stavu a její majestátní zdi stále připomínají někdejší moc a architektonické mistrovství tehdejších tvůrců..
Místní legendy a pověsti
Slavíkovské příběhy s trochou napětí a nádechem historického tajemství
- STŘEDOVĚCÍ RYBÁŘI A PŮVODNÍ KAPLE
Legenda praví, že v 10. století tři rybáři na východním okraji dnešní vesnice postavili malou dřevěnou kapli k uctění svatého Jiří jako děkovný dar za zázračné zachránění při prudkém rozvodnění Odry, jejíž proud protéká těsně vedle historického zámeckého návrší. Socha biskupa (ztotožňovaného se svatým Vojtěchem), umístěná na vrcholu postranního oltáře ve slavíkovském kostele, drží v levé ruce biskupskou berlu, zatímco v pravé třímá veslo. Obyvatelé Slavíkova po generace věří, že toto veslo bylo darem od oněch tří rybářů.
- NÁJEZD TATARŮ: ZVON A UKRYTÝ MEČ
V roce 1241 tatarští nájezdníci zajali Przemka – kostelníka ze Slavíkova, který ukryl svou ženu Dobrochnu a osmiletého syna Slávka v kostelní věži, zatímco sám začal zvonit na poplach, aby varoval vesnici. Dobrochna zemřela zasažena tatarskými šípy. Osiřelý chlapec se léta toulal po lesích jako žebrák. Když se po letech vrátil do obnoveného Slavíkova, zvon v kostele, který nikdo předtím nedokázal rozhoupat, začal sám od sebe zvonit. Slávek zemřel vyčerpáním pod kostelní věží. V okamžiku, kdy jeho tělo při pohřbu spočinulo v hrobě, zvon vydal poslední, žalostný zvuk a z velkého žalu pukl na tři části. *
Jiná legenda praví, že v roce 1241 ukrylo ruské rytířstvo prchající před Tatary v okolí Slavíkova relikvii – meč svatého Jiří –, který dodnes spočívá někde v okolí bývalého kostelíka a čeká na svého objevitele.
* Dřevěný kostelík ze Slavíkova byl v roce 1223 vysvěcen vratislavským biskupem Vavřincem. Kostelík byl i se zvonicí bez zvonu v roce 1849 přenesen do Zabelkova.
III. BÍLÝ ZÁMEK
V dávných dobách se uprostřed slavíkovských lesů a polí tyčil Bílý zámek. Obýval ho mocný královský maršál se svou chotí – cizinkou s vlasy světlými jako lněná příze. Přestože oplývali bohatstvím, srdce maršálovy ženy sužoval nevysvětlitelný stesk a hluboký smutek. Maršál, který svou ženu miloval nade vše, toužil vrátit úsměv na její tvář. Nechával jí vozit křišťálovou vodu z nejčistších pramenů a dal přivést slavíky, aby jejich zpěv v noci konejšil její spánek. Ve své oddanosti zašel rytíř až k šílenství – pokusil se pro svou milovanou zachytit sluneční paprsky, což zaplatil úplnou ztrátou zraku. Přestože po Bílém zámku nezůstala žádná stopa a toto místo později zarostla řepková pole, tato legenda vtiskla počátkům Slavíkova pohádkový a mystický charakter.
- JOSEPH VON EICHENDORFF A „ŠEDÁ DÁMA“
Než panství ve Slavíkově přešlo do rukou rodu von Eickstedt, patřilo rodině von Eichendorff. S tímto místem se pojí neobyčejný příběh o slavném básníku Josephu von Eichendorffovi. Podle tradované legendy se za jedné bouřlivé noci rozhodl spolu s hrabětem a sloužícím počkat na zjevení přízraku ženy v šedých šatech a plášti, která prý navštěvovala zámek a vycházela železnými dveřmi, jež nikdo nedokázal otevřít. Postava se skutečně objevila a sloužící, neznalý situace, přiběhl se světlem, aby jí posvítil na cestu. Dáma mu ukázala směr a společně se sloužícím zmizela za dveřmi, zpoza nichž se o chvíli později ozval vyděšený křik sloužícího a plamen básníkovy svíce zhasl. Po návratu s novou svící nalezli tělo mrtvého sluhy a opět pevně zavřené železné dveře.
- ZÁMECKÉ STVŮRY
Místní lid se vyhýbal procházkám kolem rezidence v obavách před „stvůrami“ – lidmi s deformovanými končetinami a tělesným postižením způsobeným nemocemi, kteří prý obývali některé zámecké komnaty a jimž byly připisovány veškeré neštěstí a tragédie v obci.
Výše uvedené příběhy představují místní legendy, lidová podání a motivy zakořeněné v dávné ústní tradici ratibořského regionu.
Hřbitovní kaple – mauzoleum rodu von Eickstedt
MÍSTO POSLEDNÍHO ODPOČINKU A PIETY
Novogotická kaple z 19. století jako rodové mauzoleum doplňuje místní hřbitov. V její kryptě byla ukládána těla zemřelých z rodiny von Eickstedt, mimo jiné barona Ernsta von Eickstedt, který zemřel v roce 1865. Za jeho časů byl ve Slavíkově postaven nový kostel sv. Jiří. Kaple sloužila jako sakrální a sepulkrální připomínka vlivného rodu, který spravoval panství ve Slavíkově.
ARCHITEKTURA A SYMBOLY
Stavba z červených keramických cihel představuje styl anglické novogotiky. Její fasádu a zdi zdobí charakteristická okna s lomeným obloukem, kamenné profily a bohaté kamenické detaily. Mezi dochovanými architektonickými prvky si pozornost zaslouží mimo jiné jedna z původních fial (štíhlých ozdobných věžiček podpírajících stavbu), která zdobí jeden ze štítů a je svědectvím někdejší elegance kaple. V zadní části budovy se nachází vstup do hrobové krypty a na fasádě jsou dodnes patrné stopy po dřívější výzdobě a erbech.
TRAGICKÝ OSUD A OCHRANA
Po roce 1945 sdílela kaple osud zámeckého areálu; podlehla pustošení, plenění a proměnila se v ruinu. V současné době jsou podnikány kroky k jejímu zajištění a zachování jako pietního místa a kulturního dědictví regionu.
Prosíme o zachování klidu a úcty k tomuto místu.
Erb rodu von Eickstedt
Zelené dědictví Slavíkova
Stromy, zahrada a zimni zahrada bývalé rezidence
- KRÁL PARKU – PLATAN JAVOROLISTÝ
Tento strom je živoucím památníkem historie Slavíkova, vysazeným v dobách největšího rozkvětu rezidence.
- Výjimečnost: Ohromuje svými majestátními rozměry a charakteristickou, olupující se kůrou, která vytváří jedinečné „mramorové“ vzory.
- Útočiště pro život: Letitý strom má přirozené dutiny a pukliny. Ty se staly domovem pro kolonii netopýrů, kteří zde nacházejí bezpečný úkryt.
- Síla přírody: Pobyt v blízkosti takto starých stromů je formou „lesní koupele“ (šinrin-yoku). Jsou jim připisovány uklidňující účinky, které pomáhaji odbourávat stres a dodávají vitální energii.
- Zajímavost: Platany jsou „mistry přežití“ – skvěle si poradí i v náročných podmínkách, a proto tak často zdobily zámecké parky.
- OÁZA BIODIVERZITY
Park ve Slavíkově se pyšní bohatstvím druhů, které zde vytvářejí jedinečné mikroklima.
- Velcí sousedé: Najdete zde mohutné duby letní, buky lesní, jírovce maďaly, habry obecné, javory mléče a kleny, břízy, šácholany (magnólie) japonské, jasany ztepilé, borovici černou, třešně ptačí, lípy srdčité i velkolisté a jilmy vazy.
- Jarní probuzení: Na jaře park rozkvétá kobercem česneku medvědího, jehož vůně a bílé květy vytvářejí nezapomenutelné přírodní divadlo.
- Užitkový charakter: Bývalý park byl také místem práce a života. Části zdí, kolem kterých procházíte, jsou pozůstatkem dřívějšího oplocení, které oddělovalo rezidenci od obhospodařovaných polí.
- Růžová zahrada a holandské růže: V jižní části bývalého zámeckého areálu se za mohutnou zděnou pergolou nacházela několikastupňová růžová zahrada a přímo u vstupu do zámku rostly nádherné holandské růže, které však byly po válce ukradeny společně s ostatním vybavením.
III. ZIMNI ZAHRADA – ZIMNÍ SRDCE ZAHRADY
Mimořádný dojem vyvolávala zimní zahrada, kde byl pod rodovým erbem vytesán nápis s heslem, které provázelo další generace majitelů: „Stat robur in fide“ – Síla tkwi ve víře. Oranžerie nebyla pouhou stavbou – byl to „salón pod sklem“.
- Účel: Sloužila k přezimování exotických rostlin, které by nepřečkaly zdejší zimy. Byla dokladem vysoké zahradnické kultury majitelů Slavíkova.
- Procházka časem: Někdejší pěšiny vedly mezi stromy a promyšleně navržené pohledové osy umožňovaly obdivovat zámek v celé jeho kráse. Dnes nám oranžerie, poznamenaná zubem času, dovoluje s trochou představivosti oživit její dřívější lesk.
